Sešli jsme se na nádraží v J. Hradci kolem 14:45. Když jsme se dostali do vlaku, začala bitva o řízky mezi druhým a sedmým oddílem. Bitva trvala asi hodinu, než jsme dorazili do Jihlavy. Tam jsme čekali půl hodiny. Zbytek cesty byl v klidu.

Když jsme dojeli do Brna na nádraží, bylo už půl sedmé. Na nádraží nám jeden skaut z Brna dal lístky na tramvaj a potom jsme šli na zastávku. Jeli jsme tramvají až do Žebětína. Tam byla naše ubytovna ve školní tělocvičně

Začíná první etapa - starší doba železná

Hned ten večer, kdy jsme přijeli, jsme se vypravili na Příčnou skálu, jsme přešli kolem starých nacistických bunkrů až za vršek hory, kde jsme pozorovali pravěké lidi při pokusu rozdělat oheň. Potom jsme hledali kameny s vyrytými znaky. Když jsme je našli všechny, šli na tramvaj. Byli jsme všichni unavení. Vrátili jsme se a šli spát.

Další etapa - středověk

Ráno jsme se nasnídali a šli se převléci do krojů. Připravili si svačinu a vyrazili na hrad Špilberk. Tam jsme viděli příjezd Přemysla Otakara II., který přijel do Brna. Pak jsme se rozdělili do šesti skupin. Sešli jsme ze Špilberku a šli za svým úkolem. Hledali jsme čísla, která nás měla dovést k počítačové šifře. Po chvilce luštění jsme se ale museli vrátit na Špilberk kvůli další scénce. Ocitli jsme se při obléhání Švédskými vojsky. Jeden ze zvědů se dostal až do pevnosti, kde omráčil velitele a pokoušel se zabít druhého vojáka. Náhle se obraz změnil ve skutečnost, vojáci nás uviděli a vrhli se na nás. Jeden z nich mě chytil za kroj a dal mi meč ke krku. Stihli jsme utéct, ale od té doby nás po celém Brně honili výjevy z minulosti. U nové radnice nás chytil křižák, u kostela sv. Dominika nás chytil husita. A potom začínala další scénka, kde se objevuje voják z novověku, kde se objevují první střelné zbraně. Voják s bambitkou chtěl vyhodit celý nutný mechanismus do povětří. Ale on nás spatřil a chtěl začít střílet. Utekli jsme včas, ale jedna skupina tam zůstala a měla s ním potíže, A my jsme se vrátili k luštění šifry. A stihli jsme toho vyluštit hodně, než začal další program. Za dalším úkolem jsme šli k domu, kde byl ubytován Napoleon Bonaparte před bitvou u Slavkova. Ve stejnou dobu zde byl ubytován jeho nepřítel. Jeho vojáci o tom nevěděli, ale on jim psal depeše (dopis). Když vyslal kurýra (posla), musel se to zapamatovat, ale on to ztratil. A tak jsme to museli doručit my. Stihli jsme ho dohonit a přeříkat mu tu zprávu.

Ve zprávě stálo: maršálek Utuzovek. Střet proběhne zítra u vsi Slavkov u Brna. Přeji vám hodně štěstí a málo padlých vojáků, mrzí mne že neshody našich národů musíme řešit se zbraní v ruce. NAPOLEON BONAPARTE.

Potom jsme začali luštit. Další scéna se konala u městské radnice, kde proběhlo předávání vlajky Československé republiky. Potom jsme ještě chvíli pátrali, ale už jsme se dostali do roku 1938- začátek 2. světové války. Hledali jsme jednoho významného politika, který nám řekl, že nikam nepůjde, protože už si zvykl na německé prostředí. Najednou se záhadně změnil čas a my se dostali do roku 1945 - konec 2. světové války. Nacisté byli rozčilení a byli schopni všeho. Zajali šest našich kamarádů, a proto jsme se museli dostavit na Kaunicovy koleje, než začnou popravovat. Stihli jsme to a začali vyjednávat. Podle našeho plánu jsme vydali jednoho vedoucího, kterého jsme měli později osvobodit. Vydali jsme se na příčnou skálu do tunelu, Němci využívaného jako výrobna na vrtule. Osvobodili jsme ho a utekli. Vrátili jsme se na ubytovnu a šli spát.

Sametová revoluce

Další den jsme po ránu začali balit. Už v půl desáté jsme vyrazili na Mendlovo náměstí do časů sametové revoluce. Potom se konalo vyhodnocení soutěže. My jsme skončili druzí. Nakonec každý oddíl zakřičel svůj pokřik a to byl závěr setkání družin v Brně. Potom jsme šli na vlak a jeli domů.