{jcomments on}

Oheň je ústředním bodem učení o woodcraftu. Jak sám Seton říká, u ohně povstala první společenská jednotka. Lidé totiž mohli v noci sedět beze strachu a nemuseli se schovávat jako dříve. Kolem ohně vyrostly všechny společné zvyky, vyvinula se řeč, umění atd. Někteří badatelé se domnívají, že právě ochrana ohně vedla dávné lidi k myšlenkám o nadpřirozených silách, a že tak vznikla první náboženství. Oheň je předmětem úcty.
/Josef Porsch - Ablákela; výňatek z bakalářské práce/

Oheň a chápání jeho smyslu je i důležitou součástí skautingu. Oheň vnímáme různě. Máme užitné ohně k vaření či pálení klestí, ale také ohně slavnostní - slibové, zahajovací, obřadní. Oheň znamenal pro pravěké lidi otázku žití a nežití. Oheň dává teplo, světlo a slouží k přípravě potravy. Ztratit oheň znamenalo velké problémy. Oheň se dal získat od jiného kmene za velké poplatky, ze zapáleného stromu od blesku při bouřce, křesáním pazourku nebo třením dřev. Nebylo to vůbec snadné. /viz první obrázek/

Nyní bych se rád věnoval ohni slavnostnímu. Slavnostní oheň je vždy připraven k významné příležitosti - zahájení, ukončení, slib, vyznamenání apod. Bývá připraven ve formách - hranice, pagoda, pyramida. Důležitá jsou pravidla takového slavnostního ohně. Je určen jeden nebo více zapalujících. Ti zapalují oheň pomocí fakule (pochodně) od menších ohníčků. Menší ohníčky mohou být zapáleny křesáním pazourku, třením dřev nebo i sirkami. Zapalující přicházejí ze 4 světových stran a podle woodcrafterského zákona zapalují oheň. /viz druhý obrázek/

Slavnostní oheň bývá zahajován a zakončován Gillwelským kruhem, ve kterém se zazpívají písně Zář ohně a Červená se line záře. Gillwelský kruh je symbolem rovnosti a souladu. Může být chápán také jako život - nemá viditelný začátek ani konec. U slavnostního ohně by se neměli zpívat běžné tábornické a trampské písně, neměli by se hrát scénky, ani povídat si mezi sebou - vždy mluví pouze ten, který má slovo. Nikdy by se do slavnostního ohně nemělo nic házet, nebo na něm opékat klobásy. Při slavnostním ohni je zachovávána vážná nálada a okamžik je ctěn v obřadním duchu.

Starost o oheň vykonává ohnivec, někdy se mu říká i palivec. Nikdo jiný do ohně od jeho zapálení nesmí zasahovat, přikládat ani upravovat. Ohnivec je čestná funkce. Jen on může oheň rozdmýchávat, když špatně hoří, nebo ho upravovat.

Druhy slavnostních ohňů: Slibový táborový oheň, Oheň sv. Jiří, Oheň Tří orlích per, Roverský slavnostní slib, Poradní oheň, Ohně a ohníčky.

Totem hlídá náš tichý táborový kruh, ve kterém jsme se scházeli u posvátných obřadních ohňů.

S pomocí knížečky od Petra Hájka Balúa Oheň a vlastních myšlenek sepsal Satry.