Naše roverská výprava začíná ve čtvrtek 8.5.2014 srazem u klubovny v 8:00 ve složení Klíšťák, Jezevec, Ivoš a sestra Fík.

Den první

Ráno když jsme se sešli u klubovny, tak jsme jeli na poslední dokoupení zásob na výlet a hurá jedem směr Kaplice. Po cestě do Kaplice se začalo počasí kazit, až bylo úplně škaredě... Ale aplikace Aladin nám vlastně řekla že je pěkně bez deště :-D. Když jsme přijeli na místo výsadku, tak jsme se přioblékli, zkontrolovali plán trasy (respektive Klíšťák) a vydali se na cestu. Náš cíl byl ve Slepičích horách vrchol Kohout a Slepice. No nicméně jak se to pěkně řeklo a to se tam hůře šlo :-D, ale ne, bylo to super, příroda a krajina krásná přesně jak Klíšťák sliboval a počasí se nad námi slitovalo a udělalo se krasně. Po vyšlápnutí prvního vrcholu se nám naskytl krásný výhled na krajinu, následovalo společné focení, moje oblíbená pauza :-D a svačina. Po vykonání všech věcí jsem vzali batohy na záda a vydali se na další kopec, tam jsme byli během pár minut, protože se nacházel hned vedle prvního. Na druhém vrcholu už mi moc do smíchu nebylo, nějak se mi přitížilo (už od rána mi nebylo úplně dobře), Fík mě nadopovala nějakými prášky a pokračovali jsme, dál po trase směrem Benešov nad Černou, kde jsme na louce za městečkem zakempili na večerní odpočinek. Všichni se pustili do rozbalovaní stanu až na mě, protože už jsme byl na konci sil... Když byli stany postavený tak jsem šel spát, Jezevec mi připravil čaj, Klíšťák opekl buřta a Fík přihodila další prášek. Všichni se o mě starali jak o nějakého lazara za to jim všem moc děkuji ;-).

Závěrem bych chtěl říct, že to byl super výlet akorát že je škoda že jsem musel druhý den odjet...

Napsal: Ivoš

Den druhý

V pátek 9.května jsme se probudili do krásného rána. Za sebou Slepičí hory, před sebou Novohradské hory. Bohužel Ivošovi bylo stále zle, tak jsme se domluvili, že ho pošleme domu. Fík domluvila bráchu Joela, že pro něj přijede. Po snídani a sbalení všech věcí jsem doprovodil Ivoše na náměstí v Benešově nad Černou, a pak se vrátil zpět k Jezevcovi a Fíkovi. Uklidili jsme tábořiště a vyrazili dále pop červené turistické značce. Nejdříve jsme se zahřáli při stoupání přes Zaječí vrch a Cikánský vrch, abychom si dali do těla při výšlapu na Kuní horu. Z ní byl krásný výhled směrem do Třeboňské pánve. Dolu z kopce by dosti náročný terén, kdy jsme museli doslova seskakovat z kamene na kámen. Přesto jsme v půli kopce potkali hardcore cyklistu, který „jel“ opačným směrem, ale měl co dělat, aby vůbec kolo na zádech vytáhl na kopec. Tento den nás čekal už jenom poslední vrch, a to Kraví hora. Stoupání už nebylo tak hrozné, a dokonce přibyli turisté. Na vrcholu Kraví hory je krásná, 32m vysoká, rozhledna. Tu jsme samozřejmě zdolali a dali vrcholové foto. Dost foukalo, tak jsme se moc nerozhlíželi, dali jsme na radu jednoho pána s paní a ubrali jsme se po zelené turistické skrze kamenné pole do obce Hojná Voda. Tam jsme si dali obědovečeři. Baštíme, a tu najednou se začali honit mraky po obloze. Bohužel hostinec, v kterém jsme seděli, poskytoval pouze venkovní posezení. Najednou začal slejvák a my našli úkryt v hospodě přes cestu. Následovalo kafíčko s dortíkem, déšť odešel a my se vydali hledat místo pro spaní. Místečko jsme našli cca 1 km za Hojnou vodou směrem na Vysokou. Stan jsme postavili, ubytovali a zjistili, že máme ještě čas. Proto jsme nechali věci ve stanu a vydali se zpět do Hojné Vody na pohoštění. Akorát se hrál zápas na MS v hokeji z Běloruska a náš národní tým hrál se Slovenskem. Vyhráli jsme 3:2 v prodloužení. Po hokeji se hospůdka zavírala a my se odebrali k spánku do připraveného stanu.

Napsal: Klíšťák

Den třetí

Ráno nás přivítalo sluníčko, tak jsme se nasnídali, sbalili si saky-paky a vyrazili na další putování. V lese jsme objevili fotopast, tak jsme před ní zapózovali - to budou mít lesáci pokoukání :-). Během necelé hodinky jsme dorazili na nejvyšší vrcholek Novohradských hor - horu Vysoká (1034 m n.m.). To byl de facto hlavní cíl našeho čtyřdenního putování a od tohoto vrcholu jsme se již začali stáčet směrem zpět do Kaplice. Dnešní den byl opravdu bohatý na pyl ze stromů (především smrků) a tak jsme byli během pochodování neustále bombardováni mraky pylu. Naštěstí jsme nikdo z nás neměli silnou alergii, jen Klíšťák trochu frkal. Po poledni jsme došli k Mlýnskému rybníku a protože sluníčko opravdu pálilo, dali jsme si oraz a opalovačku na místní pláži. Následně jsme pokračovali přes Velký Jindřichov do Benešova nad Černou, kde jsme byli již první den. V místní cukrárničce jsme si dali občerstvení a k večeru vyrazili dál. Jelikož se sluníčko začalo pomalu přibližovat obzoru, rozhodli jsme se kousek za Benešovem utábořit. Postavili jsme si stan u aleje a rozdělali oheň. Něco po deváté hodině večerní se trochu zvedl vítr, ale po dešti ani památky. Nahlédli jsme proto do Jezevcova chytrého mobilu na meteo-radar a s úžasem jsme zjistili, že v celých Čechách už prší a jen nějakým zázrakem se déšť vyhýbá Novohradským horám. Byli jsme tedy jako uvnitř oka orkánu. Krátce na to se však přihnal déšť i do naší oázy klidu a míru. Urychleně jsme pobalili co se dalo a v mžiku naskákali do stanu. Díky tomu jsme v suchu přečkali do dalšího dne.

Napsal: Jezevec

Den čtvrtý

Je něco kolem 9. hodiny ráno a my se probouzíme do dalšího dne. Ještě zachumlaní ve spacácích debatujeme nad tím, jak jsme se vyspali, že noc byla překvapivě teplá a klidná a samozřejmě zjišťujeme, že už je pozdě a ač ne úplně rádi, musíme vstávat.

Ze spacáku a stanu nás nakonec vytáhne docela rychle hlad. Po chvilce se zarážíme, protože celta, pod kterou jsme měli schované batohy je úplně... Suchá! A stan vlastně skoro také. Hurá, počasí nám přálo i v noci, kdy byla předpověď opravdu špatná.

Jezevec nám vaří výborný čaj, ke kterému přikusujeme mírně zdeformovanou buchtu (však už s námi taky ušla nějaký ten kus cesty:-)) o které tvrdil, že nasytí po ránu každého hladovce. Dáváme mu za pravdu, je to snídaně pro opravdové hladovce. Klíšťák si stíhá, zatímco se připravuje snídaně, ještě přišít upadlý knoflík - jsou to ale kluci šikovní :-).

Poté nám ale začíná z toho lenošení u snídaně být docela zima a začíná i pršet. Balíme proto urychleně stan. To už máme pěkně nacvičené a rozkládáme si zátěž do batohů- Jezevec stan, Klíšťák plachtu a Fík tyče a kolíky. Batohy máme značně lehčí, skoro všechno jídlo už je totiž snědené a vody na poslední den také už moc nepotřebujeme. Kontrolujeme, zda po nás nikde nic nezbylo a vyrážíme směr Kaplice.

Jelikož bylo doteď celé dny tak krásně, počasí nám chce také ukázat, kdo je tady pánem a my putujeme několik hodin v ne úplně příjemném dešti. Částečně jdeme po krásné staré i nové červené turistické stezce, obdivujeme vodní nádrž Soběnov, a objevujeme krásná zákoutí, kterým jsme se první den vyhnuli. Schovaní v autobusové zastávce se posilňujeme poslední čokoládou a pak už docela zmoklí přicházíme do Kaplice, kde na nás čeká auto a samozřejmě pořízení závěrečné fotky :-).

Celé putování bych shrnula takto: 4 dny v nádherné přírodě, při krásném počasí a se spoustou nových zážitků. Kdo nebyl, prohloupil :-).

Napsala: sestra Fík