Dobrodruh Satry na toto léto zorganizoval expedici pro rovery do pannenských hor jihozápadní Makedonie. Sešli jsme se nakonec v celkovém počtu pět členů expedice. Vybaveni krosnama s jídlem na celý týden jsme vyrazili na dlouhou cestu vlakem z Brna do makedonského Skopje. Vlak byl vybaven lůžkami, takže jsme si lebedili celou cestu až do cíle bez jakéhokoliv přestupování. Ve vlaku jsme se seznámili s makedonským mladíkem Ivicou, který s námi měl společnou cestu až do makedonského města Bitola.

Druhý den dopoledne jsme dorazili do makedonského hlavního města Skopje. Počasí bylo krásné, necelých třicet stupňů Celsia. Po několika hodinách čekání na nádraží jsme nasedli do vlaku směr Bitola. Několikahodinová cesta vlakem ze Skopje utekla příjemně a v podvečer jsme stanuli v centru druhého největšího města Makedonie, v Bitole. Náš průvodce Ivica nám domluvil na přespání horskou chatu a zajistil nám tam i odvoz. Na chatě jsme ještě diskutovali se správcem chaty a pak se brzy ubrali se ke spánku.

Ráno jsme se probudili za rozbřesku, roloučili jsme se se správcem a vydali se na cestu. Problém byl tak trochu kam jít, protože jedinou mapu kterou jsme měli, byl rukou načrtnutý plánek od onoho správce. Takže se nakonec stalo, že po půl dne výšlapu do hor jsme nevěděli kudy dál. Dali jsme se proto po označené horské stezce neznámo kam. Hlavní bylo, že jsme stoupali stále vzhůru. K večeru jsme došplhali na vrcholek nějaké hory (kolem 2500 m n.m.). Na vrchu byl neuvěřitelný vítr a šílená zima. Naštěstí opodál stál prostičký přístřešek vyrobený z kamení, kde se nás pět namačkalo jako sardinky do plechovky. Další problém byl, že jsme namáhavým výšlapem vypili skoro všechnu vodu. Proto se několik dobrovolníků sebralo a sestoupalo několik stovek metrů hledat pramen. Naštěstí se podařilo najít malý čůrek vody tryskající ze skály, kterým se naplnilo pár lahví vody. Nakonec jsme v kameném srubu zabivakovali a v mrazivé noci přenocovali do rána.

Noc nebyla příliš příjemná, ale zato velice dobrodružná. Ráno nás z pelechů vytáhl sluneční svit a mírnější vítr než včera. Sbalili jsme se a vyrazili jsme směrem hora Pelister, která se tyčila nad všechmi vrcholky. Tam jsme po kamenech došplhali kolem poledne. Další cíl dnešní cesty bylo horské pleso Malo Ezero, o kterém vyprávěl správce chaty v základním táboře. K němu byla cesta již mnohem pohodlnější - sestupovali jsme po travnatých planinách. K malému jezírku jsme dorazili odpoledne. Postavili jsme stany a ulehli do spacáků velice brzy, neb jsme byli z minulé noci ještě trochu zdecimovaní.

Další den jsme si to (podle naší rukou malované mapy) namířili na Golemo Ezero - známé horské pleso tohoto národního parku. Než jsme tam dorazili, tak jsme navštívili jednu kótu s bývalou strážnicí a s pohledem na řeckou hranici. U horské chaty u Golema Ezera se nás ujali správci parku, kteří chatu nabízejí veřejnosti. Dali nám ubytování a nějaké to občerstvení.

Druhý den nás už čekal pomalý návrat domů z naší krátké expedice. Během dne jsme museli sejít z hor a vrátit se do Bitoly. Dolů se šlo kupodivu hůř něž nahoru. Nakonec jsme se však ještě včas před západem slunce dostali do Bitoly. Zde jsme se na večeři v místní restauraci seznámili s místním chlapíkem, který studuje v Praze na Karlově univerzitě. Ten nám dal typ na ubytování v luxusním hotýlku a dohodil slevu, takže jsme si i my mohli dovolit bydlení v přepychu. Vrátit se z hor celí ušpinění a otrhaní a jít přímo do čtyřhvězdičkového hotelu, tomu říkam terno :-).

Poslendí den naší expedice jsme si museli sbalit fidlátka a definitivně odjet domů. Ani nám to moc nevadilo, protože celý den lilo jak z konve a stejně by se nic nedalo podnikat. Ještě před odjezdem z Bitoly jsme ale navštívili místní bazar plný stánků s nejrůznějšími produkty. Cesta domů vlakem ubýhala rychle. Posilňovali jsme se klobáskami z jídelního vozu. Do Brna jsme přijeli jen s 5ti hodinovým zpožděním ;-). Na závěr musím říci, že i když měla expedice krátké trvání, měla velký úspěch a všem se nám líbila.

Zúčastnili se: Satry, Batman, Chrstík, Jezevec, Vosa