Ivančena v Beskydech je památník na skauty, kteří byli popraveni ustupujícími nacisty na samém konci 2. světové války.  Na vzpomínku této události lidé přiváží na Ivančenu kámen ze svého bydliště, či tábořiště a vrší je do podoby rozlehlé mohyly. ABS a Svazoví skauti pořádají koždoročně vzpomínkový výšlap k této mohyle, takže i roveři z našeho oddílu byli přizváni k účasti.

Za ABS rovery se z Jindřichova Hradce na cestu do Beskyd vydala skupina A: Ota, Klíšťák, Cinta a Jirka. Vyrazili v pátek krátce po poledni vlakem a v Brně pak přibrali bratra Jezevce. O trochu později vyrazila autostopem z Prahy skupina B v zastoupení Háši a Chrstíka. Skupina A v pozdních večerních hodinách v pořádku dorazila do Frýdlantu nad Ostravicí, kde byl zajištěn nocleh. Ubytování pro všechny příchozí skauty se konalo v místní sokolské tělocvičně a ku nemilému překvapení tu bylo i hodně nezbedných vlčat a světlušek. Dostat tato zlobidla do spacáků bylo značně problematické. V pozdních nočních hodinách, kdy už všichni spali, konečně dorazila skupina B, celá utrmácená po náročné cestě.

Po brzkém probuzení doprovázeném jásotem přítomných vlčat a světlušek jsme absolvovali snídani a vydali se směrem k Ivančeně. Prošli jsme vesnicí Malenovice a drápali se vzhůru do kopců. Ve větších výškách jsme narazili na sníh, který nás v tomto období poměrně překvapil. Výstup byl o to těžší. Konečně k odpoledni jsme zvládli převýšení 570 m a stanuli na Ivančeně. Ota slavnostně položil na mohylu krásně popsaný kámen dovezený z J. Hradce. Klíšťák tak taktéž učinil s kamenem z Bukové paseky.

Cíl naší pouti byl dovršen a jelikož jsme měli ještě dostatek času, tak jsme se rozhodli dojít na Lysou horu, nejvyšší horu Beskyd, která se tyčila nad Ivančenou. Dali jsme si do těla a během krátké doby jsme zdodali dalších 400 m převýšení a vítězně jsme stanuli na nejvyšším vrcholku Beskyd. Po krátkém občerstvení jsme se vydali dolů. Po sněhu to hodně klouzalo a místy jsme víc jeli po zadku, než šli. Před západem slunce jsme dorazili zpět do Frýdlantu. Následně jsme se navečeřeli v místní pizzerii a celí utahaní usli jak koťata.

Neděle už byla určena pouze k rozloučení se a odjezdu do našich domovů. Odjeli jsme tedy vlakem, pouze bratr Chrstík se nechtěl vzdát dobrodružství a šel na autostop. Na památku vzpomínkové akce Ivančena 2011 dostali všichni zúčastnění nášivku, kterou mohou po celý rok hrdě nosit na kroji.